TO BE FREE - Zřícenina hradu Rabštejn

Křížový vrch. Přístup na něj je z vesničky Ruda. Samotný vrchol je od Rudy vzdálen necelý kilometr. Po cestě potkáte množství zajímavě vyvedených křížků, které jsou na samotném vrcholu zakončeny jedním velkým křížovým sousoším. To však není to hlavní, proč se na kopec chodí. Připravte se na nádherný výhled. Ukazují se Jeseníky, stejně jako vrchy Králického Sněžníku a dalších hor směrem na západ, ale i hory směrem východním a na jihu je výhled do roviny Hané.

Rešovské vodopády jsou jedním z nejoblíbenějších cílů turistů. Říčka Huntava zde v kaňonovitém údolí vytváří kaskády a vodopády. V místech vodopádů překonává Huntava pruh tvrdší horniny (porfyroidu). Nejvyšší stupeň je 10 metrů vysoký. Scenerie je působivá zejména při vyšším průtoku. Celé území o rozloze 6 ha je pokryto přirozenými smrkovými lesy.

Hrad Rabštejn byl postaven někdy na rozhraní 13. a 14. století. Je dost pravděpodobné, že se tak stalo za držitele úsovského panství Hrabiše ze Švábenic (1254 - 1296) a že původní jméno hradu byl pak mělo znít "Hrabišův kámen", jméno, které se ostatně dodnes zachovalo v názvech řady severomoravských vsí, z nichž Hraběšice a Hrabišín leží v poměrné blízkosti hradu. V onom případě byl nový hrad zřejmě určen k ochraně severní části úsovského zeměpanského majetku, který tehdy zahrnoval značnou část dnešního Zábřežska i Šumperska. Prvotní rabštejnské panství zasahovalo také více na Šumpersko a jeho hospodářským střediskem tu byl Frankštát, nynější Nový Malín. Není také vyloučeno, že předchůdcem Rabštejna byl malý hrádek, jehož nepatrné zbytky jsou dosud viditelné na kopci nad Novým Malínem.

Main:

A jak to dopadlo? Všichni se ve zdraví vrátili, nějaké ty bolístky časem přejdou, a pak už jen budeme s úsměvem vzpomínat na všechny zážitky a příhody, které jsme zažili.

Na nádraží jsme se tentokrát sešli v hojném počtu. Chvilka seznamování se s dalšími, co měli tu odvahu vydat se někam s námi, a už jsme seděli ve vlaku. Proběhlo bližší seznámení se, ale stejně vodka je nejlepší čistá :) , a po chvíli jsme přesedali na autobus v Uničově. Dojeli jsme do Břevence, a pozvolným tempem se vydali vzhůru k několik kilometrů vzdálenému křížovému vrchu. Chvíli lesem, chvíli po nevyužitých pastvinách a zpoza kopce se objevili první kříže. Poseděli jsme a pustili se do stavění stanů, přestože bylo ještě brzo.

Ale někomu nebyla vhod naše víra, a asi měl strach z našich satanistických rituálů ohně, při vaření polévek v sáčku. Nejspíš jsme zneuctili jejich posvátné místo už jen svou přítomností, a nezbývá se než ptát, kam se poděla tolerance a souznění?

Asi jsme jiní, ale přece chceme se lišit, být jiní, a pan ochránce si na nás nemusel brát dva bodyguardy. Tak jsme zabalili stany a začali hledat jiné místo stanovaní. S někým to prostě nemá cenu diskutovat a hádat se, a to to vypadá, že nakonec jsme ještě byli v právu my a stanovat jsme tam klidně mohli, protože zákaz pro tuto oblast nejspíš není. A tak jsme se přesunuli o kousíček níž, už to nebyly ty rozhledy, vrcholek kopce, ale noc tam i přes deštík byla příjemná a celkem dobře jsme se vyspali. Ráno nás budilo sluníčko a zpěv ptactva z okolí, a my po snídani a zabalení se vyrazili dál. Tuto cestu jsme dobře znali, tentokrát pěkně z kopce dolů až ke mlýnu u Fialů, odkud cesta vedla mírným stoupáním přímo k Rešovským vodopádům. A kdo se touto cestou vydáte, tak ten most u mlýna, se opravdu přejít dá, i když to vypadá v první chvíli že ne :) Doplnění energie v přístřešku nad největším vodopádem, chvilka odpočinku a šli jsme dál proti proudu až k rozcestí Nad vodopády. Kde jsme odbočili přes lávku směrem Tvrdkov. Pauza a doplnění zásob v místních potravinách, lehké poobědvání a od konečné Rabštejn nás dělilo 10km. Cesta nahoru, a zase dolů, chvilka bloudění v lese, kde se na krátkou chvíli ztratilo značení a vyšlapaná cestička vedla jinudy. Ve vesničce Dobřečov se někdo vydal na vrchol Špičák, a někdo šel jen okolo a dál :)

Dolů a zase dolů, taková byla cesta do Bedřichova, kde k Rabštejnu to bylo už jen 3,5km, a z toho kilometr a půl po asfaltové cestě. Za to poslední úsek stál za to, hold jsme museli vystoupat 234 výškových metrů. Na pomyslném vrcholku nás čekalo otevřené občerstvení v horské chatě. Tábořiště na louce za chatou celkem zaplněné, ale ještě by se spousta stanů vlezlo. Doplnili jsme tekutiny, a vyrazili si vyhlédnout a zabrat nějaké pěkné místečko na stany. Krtci nám dali zabrat se svými hromádkami, ale nakonec jsme postavěli stany celkem na rovince. Večer se pomalinku blížil, a tak někdo zalezl do svého spacáku po náročném dni, a někteří využili delší otevírací doby místního občerstveni. Tak jak tak, ráno se vstávalo vstříc dalšímu dni a výstupu na vrchol. Na vrchol zříceniny hradu Rabštejn. Žebřík vedoucí k vrcholu úzkou spárou vyžadoval trochu odvahy, ale nakonec i ti kteří mají strach z výšek neodolali, a žebřík neodolal jim. Byli jsme na vrcholku. Rozhled úchvatný. Na všechny světové strany. Lesy, louky, zasněžené vrcholky v dáli. No prostě stálo to za to vylézt až na vrchol. Čas plynul neskutečným tempem, a tak nezbývalo než se vydat zpátky dolů, zabalit stany a vyrazit dál cestou k domovu. Cesta už pozvolná, po červené k rozcestí Hvězda, odkud jsme pokračovali po zelené směrem Nový Malín. Za rozcestím Pod Kamencem, nás sice čekal ještě pěkný kopeček, ale tentokrát už poslední, a zbytek cesty už jen klesání dolů. Nějakou dobu nám zpříjemňoval cestu hučící potůček, po jehož proudu, někdy i jeho proudem, jsme šli až k poslední odbočce, která vedla přímo k vlakové zastávce. Cestou jsme míjeli stromy, a pak už jen domy, protože poslední úsek už v Novém Malíně byl jen cesta vesnicí, a v horku po náročných dnech celkem ubíjející. Ale zvládli jsme to a došli až k vlaku, kde jsme marně hledali nějaké občerstvení či hospůdku. No co se dá dělat, přesto že by jsme si ji zasloužili tak tu nebyla. :(

Místy to bylo náročné, ale myslím si, že jsme to všichni zvládli a stálo to za to, vydat se takhle na tři dny do volné přírody. Někteří s námi byli prvně, a teprve z výletů příštích poznáme, zdali se jim to líbilo, a znovu se k nám přidají vstříc dalším nepoznaným místům naší republiky, či sousedních zemí. Každopádně to určitě stálo za to, osvobodit se od každodenní civilizace a chvíli si odpočinout, i když jen další námahou.

Outro:

Někomu se tam líbilo, někdo chtěl jen zpátky na místo činu, a někdo vstříc novým zážitkům, tak proč ne :). Pojďme znovu do toho a projděme místa, kde jsme už jednou byli. A třeba v opačném směru, s jinými cíli a v podobné sestavě jako minule.

Začátek bude rychlý a nenáročný. Doprava vlakem do Uničova a pak následně autobusem do nedaleké vesničky Břevenec. Odtud necelé 3 km po žluté turistické značce až k rozcestí Pod Křížovým vrchem. Že vám to něco připomíná? Ano, právě zde na místě, které dobře známe, snad strávíme první noc. Snad, a nebo se budeme muset porozhlédnout po místě ke stanování v blízkém okolí, protože místní sochy prochází po celý rok 2009 kompletní rekonstrukcí. A pro ty, co by pozapomněli jak bylo na Křížovém vrchu, tak si mohou oživit vzpomínky v článku Rešovské vodopády.

Druhý den vyrazíme dál po žlutém značení až pod Rešovské vodopády. Raději časně z rána, protože před sebou máme asi 19km. Od rozcestí Mlýn u Fialů se vydáme po červeném turistickém značení, tentokrát v opačném směru, proti proudu říčky Huntavy. U rozcestí Nad vodopády přejdeme dřevěný most, stojí-li ještě, a budeme pokračovat dál po červené k obci Tvrdkov. Odtud už pro nás neznámou krajinou k vesničce Dobřečov, s možností krátké zacházky na vrchol Špičák ( 777 m n.m. ). Budou-li už síly docházet, vydáme se rovnou dál, a to směr Bedřichov odkud je to už jen kousek k horolezeckému tábořišti pod zříceninou hradu Rabštejn, kde strávíme další noc. Postavíme stany a třeba stihneme i západ slunce z vrcholu zříceniny. A jelikož je tábořiště přímo nad Horskou chatou Rabštejn, neměl by být větší problém s nějakým tím občerstvením se po náročném dni.

Další den už jen volnější - cesta k nejbližší vlakové stanici, konkrétně Nový Malín, a zpátky domů. Čeká nás asi 12km dlouhá trasa dále po červeném značení směrem k rozcestí Hvězda a dál až na Kamenný vrch ( 952 m n.m. ). Odtud se vydáme k rozcestí Pod Smrčníkem, kde se napojíme na zelené turistické značení vedoucí po proudu Malínského potůčku až do cílového místa Nový Malín.

Tak takové by mělo být první stanování v tomhle roce. Co vy na to, líbí se? Tak honem vyvětrejte stany a v květnu vyrážíme. :)

Location:

Intro:

Main:

Outro:

Profile:

Photo: