Rešovské vodopády se nacházejí na říčce Huntavě (pramenící na Skalském rašeliništi) v Nízkém Jeseníku, 8 km od Rýmařova. Říčka Huntava zde v kaňonovitém údolí vytváří kaskády a vodopády. V místech vodopádů překonává Huntava pruh tvrdší horniny (porfyroidu). Nejvyšší stupeň je 10 metrů vysoký.
Křížový vrch. Přístup na něj je z vesničky Ruda. Samotný vrchol je od Rudy vzdálen necelý kilometr. Po cestě potkáte množství zajímavě vyvedených křížků, které jsou na samotném vrcholu zakončeny jedním velkým křížovým sousoším. To však není to hlavní, proč se na kopec chodí. Připravte se na nádherný výhled. Ukazují se Jeseníky, stejně jako vrchy Králického Sněžníku a dalších hor směrem na západ, ale i hory směrem východním a na jihu je výhled do roviny Hané.
Celé naše víkendové putování začalo jednoho dne v Rýmařově, kam jsme se úspěšně dopravili vlakem. Po doplnění potřebných zásob nás čekala cesta autobusem do Horního Města, kde byl výchozí bod. :)
Lepší způsob by byl vystoupit o zastávku dřív ve vesničce Skály, a vydat se rovnou po turistickém značení směrem k Rešovským vodopádům. Několik metrů před rozcestím, kde se sbíhají turistická značení od Skal a Tvrdkova je vybudován malý přístřešek s posezením. Ideální se chvíli zastavit v krásném prostředí hučícího potůčku a mohutných skal, a také asi jediné místo, kde se uzounká cesta trošku rozšířila a bylo možno postavit stan. ( Jestli je na tomto místě povoleno stanování dodnes nevíme. Nikde jsme žádný zákaz ani nařízení nenašli, a když se člověk chová k přírodě ohleduplně tak to snad nikomu nevadí. :) )
Další den následoval průchod okouzlujícími vodopády. Lávky, schody, skály a hučící voda. S velkými batohy to sice v některých místech bylo trošku problematické, ale dalo se to zvládnout. Největší vodopád, který se nachází až na úplném konci cesty, je nejlépe vidět v celé své kráse z přístřešku situovaného na protější skále. Chvilka posezení, pokochání se padající vodou, lehká svačinka a vyrazit dál k dalšímu rozcestí a opuštěnému mlýnu. Kolem něj po značně rozbité a ztrouchnivělé lávce ( jiná cesta nevedla :) ).
Do kopce, z kopce, kopřivy, ne-kopřivy, naše cesta pokračovala dál směrem k vesničce Ruda. Hučící vodu vystřídaly louky a lány, spolu s lesní cestou. Poslední část cesty tvořila už jen asfaltka a pozvolna se začínaly objevovat známky civilizace. Zakotvili jsme v pěkné hospůdce s terasou, kde jsme neodolali lahodnému moku spolu s domácí klobásou. Večer se blížil, na další přesun moc sil nezbylo, a tak nám domorodci poradili pro stanování blízký kopec Křížový vrch. Křížová cesta až na vrchol začíná na okraji vesničky a postupně stoupá až na vrchol. S každým krokem se před námi rozprostíral lepší a lepší výhled na okolí. A z vrcholu, z vrcholu jsme měli vše jak na dlani, nádherný rozhled po celém okolí a dálkách. Slunce pomalinku zapadalo, a nádherné červánky začala střídat temná noc a nezbývalo než honem postavit stany pro další přenocování. Kdo je zvyklý usínat se slepicemi, tak tady slepice byly vystřídány bučícími krávami, jelikož celý vrchol až na přístupovou cestičku je obklopen pastvinami. Člověk si v poklidu spí a ve dvě, ve tři ráno, ona si kráva zabučí… ( A je po spánku :) Ti co to zažili tak vědí :) ) Ráno zbývalo už jen zabalit všechny věci a vyrazit směrem k domovům plni nezapomenutelných zážitků. Foťáky narvané k prasknutí spoustou nádherných snímků, a my optimisticky naladěni a plánující co vše ještě podnikneme, a kdy tohle vše zopakujeme a vrátíme se na tyto krásná místa.
Tak třeba zas někdy… :)