Občas přijde doba, kdy má člověk tu potřebu se vyjádřit, něco říct, ať už k dění kolem, a nebo jen tak. Takže pokaždé když budu mít náladu či vztek, nebo prostě jen budu chtít, tak tohle bude to místo, kde to řeknu a zveřejním.
Po prvním varování, a následném teplém podzimu jsme se mnozí z nás, co rádi pořádnou zimu konečně dočkali. Po dlouhém očekávání se konečně ochladilo, teplota klesla pod 0, a přišla paní Zima. Pokryla pole, pokryla louky, silnice i chodníky. Stačí jen vykouknout oknem z vyhřátého obydlí, a všude je konečně bílo, bílý sníh. Že nemáte radost, že nemáte rádi zimu, neustálé odhazování sněhu, brodění se, válení se po zemi když uklouznete. Váš problém, jen si nadávejte, že vám auto nejede, musíte ho každé ráno odmetat celé zapadané sněhem. Jeďte na saních, tak jak děda Mráz, ten vždy všude dojel a ještě měl zimu rád. Uznejte sami, nebylo by to krásné vytáhnout ze sklepa zaprášené sáně, a vyrazit do práce. Jen ať se vedoucí diví, a třeba i oni další den přijedou stejně, na saních. Tak se společně těšme z každého centimetru co napadne a užívejme si tohoto chladného a krásného období. Šťastné a veselé. (16.prosince 2k9)
Jeden paket sem, jeden tam, přesně daná hierarchie, jedinečné cíle, ale co se stane, když je něco špatně. Je to jednoduché, nefunguje internet. Určitě to každý alespoň jednou zažil, a pokud ne, tak šťastný to člověk a jeho internetový provider. Den co den sedáváme u svých PC, a to nejen v práci, ve škole, ale většinou i doma. A pokud zrovna nepracujeme, či nehledáme nějaké ty důležité informace, tak jen tak volně visíme online v síti. Občas prohodíme s někým pár vět a stále jsme online, kdyby někdo chtěl prohodit pár vět s námi. Čas od času koukneme na příchozí emaily, teda alespoň ti co nemají emailového klienta, který na ně řve každou novou příchozí zprávu a oni o ní ví ihned po doručení, a nebo zjistíme co doma či ve světě nového na oblíbeném informačním portále. Nemuset spát, jsme většina z nás 24 hodin online připraveni komunikovat. A co když nejsme zrovna u PC? Nevadí, stále běží, stále jsme online a vlastně ani nikdo netuší, že aktuálně nesedíme za klávesnicí. A pak najednou z nenadání přijde ten zlom, offline, chyba při načítání stránky, sítový kabel byl odpojen. Najednou se nám hroutí svět, co se stalo, co se děje, bude to nadlouho? Co na tom, že stejně se skoro nic nezměnilo, jen nejsme online a život jde dál. Přece i teď můžeme pokračovat v tom nic nedělání a bezdůvodném sezení. Jo, není to ono. Jsme offline. Nikdy mi nevadilo, že nejsem u internetu, ale když nejde, tak nevím co by. Možná je to tím, že najednou člověk ztratí to pomyslné spojení se světem, možnost získávání informací, a nebo jen má o něco víc času se kterým neví jak naložit. A takhle to dopadlo, když mi nešel internet naposledy. Ztracen ve změti písmenek, která pospolu tvoří další z mých nesmyslných nudných textů. Takže přejme si všichni ať nám internet neustále dobře funguje a slouží, a v závislosti toho nevzniká více takovýchto článků. Na druhou stranu, když by internet nefungoval, nikdo by tyto články nemohl číst a svět by byl o to šťastnější. Ať žije svoboda ! (3.srpna 2k9)
Všichni stárneme, a svět se mění. Život jde neustále dál. Někdo má svou práci, někdo svůj pronajatý byt, někdo už svou vlastní rodinu. A tak postupně zapomínáme a opouštíme věci co jsme mívali tak rádi, probouzíme se ze svých dětských snů, a přidáváme se k tomu všednímu obyčejnému mainstreamu každodenního života. Copak tohle má nějaký smysl? Že to tak dělají všichni. Ale proč vyrůst ze svých snů a stát se dospělým, co nám to věstně přinese? Nechci, nechci vyrůst. Chci být stále ten malý kluk, který má své dětské sny, být zbaven všední reality a stále se vracet k věcem které mám tak rád. Nechci zapomenout na vše co mě baví, vše co rád dělám, na lidi na kterých mi záleží, vždyť dětská přátelství jsou přece napořád. Stále se chci vracet na místa kam jsem jako malý chodíval, na místa kam mě brávali babičky, dědečkové, rodiče či známí, na místa kde bylo vždy něco co malého kluka zaujalo a kam se chce stále vracet a nezapomenout. Nechci přijít o vše co dětství přináší, stejně na špatné chvíle se rychle zapomíná a zůstávají jen ty dobré. Nevím, jestli mě někdo pochopí, ale je to tak. Chci být neustále ten malý kluk, který se těší na další dny plné něčeho nového, ale který nikdy nezapomene na kamarády a věci co má rád. Budu dál snít své dětské sny a pořád ve mně bude ten malý kluk co se bojí tmy. Malý kluk, co má a bude mít své dětské sny. A můžete se snažit sebevíc, ale tohle ve mně nikdy nezlomíte. KIDS FOREVER! (22.července 2k9)
Dnes v moderním světě, kdy mobilní telefony oplývají obrovským množstvím rozličných funkcí přijde někomu asi divné pozastavovat se nad něčím takovým jako je obyčejný budík. Věc to naprosto prostá, zařízení, které ve zvolený čas začne zvonit, vydávat zvuk. A to je právě ten kámen úrazu. Dřív obyčejný budík vydával jemu charakteristický zvuk CRRRR. Dnešní budíky cinkají, zvoní, rachotí a kdoví co ještě. A co teprve budíky v mobilních telefonech. Tam si každý muže zvolit zvuk, jaký se mu líbí a vyhovuje. Ale nemáte někdy problém s tím, který si vybrat? Tisíce skladem různých interpretů a zásadní problém, vybrat tu správnou. Tu co nebude ani moc hlasitá, aby se člověk lekl hned po ránu, nebude deprimující, aby měl od rána zkažený den, či naopak nebude moc potichu aby nerušeně pokračoval ve spánku dál. Vždyť ani některé žánry se nehodí. Copak to jde budit se PUNKem. Nejde, nebo aspoň nevím o nikom kdo by po ránu dokázal vyskočit z postele a začít pogovat. :) A tak nezbývá než poslouchat a hledat, a najít si nějakou tu svou oblíbenou, která dokáže člověka nejen probudit, ale třeba po ránu i trochu potěšit, když už musíme ven z té krásně vyhřáté postýlky. Dobrou noc. (13.července 2k9)