Home » Expeditions » Slovinsko

Location:

Pozice 1

Loc:

Pozice 2

Loc:

Pozice 3

Loc:

Intro:

Rok se sešel s rokem a místo jednoho dobrodružství jsme zažili rovnou dvě. První následováno ani ne s ročním rozestupem druhým, na místa již známá a některá také navštívená. Popravdě jsem se nedokopal k tomu dokončit příběh první a rázem bylo témat na pokračování. Tak snad mě tento pokus o částečné zveřejnění přiměje k tomu, abych se přinutil dodělat věci rozpracované a dokončit vše tak jak by mělo být :)

Takže zatím jen taková pracovní verze bez větších úprav, s chybějícími obrázky, které snad brzy doplním :)

Main: EPISODE ONE Slovinsko 2k11

Asi právě teď přišel ten správný čas trochu zavzpomínat na časy nedávno minulé. Není to tak dlouho, co jsme nasedali do auta plni očekávání, a o několik dalších dní později na stejném místě zase z auta vysedali plni nových, nezapomenutelných zážitků.

Takže pěkně od začátku. Cíl byl jasný, Slovinsko. A jak se později ukázalo, cíl Slovinsko byl až moc obecný, chtělo to něco bližšího. No poučení pro příště. Ne každému vyhovuje cesta jen tak naslepo bez cíle někam do neznáma.

Vyrazili jsme směr Brno a dál hraniční přechod Mikulov. Tam kde dříve stávali hraniční kontroly dnes jen opuštěná prázdná stavení. Takový zvláštní pocit z toho člověk má, když projíždí kolem a vidí jen to, co zůstalo z minulosti. Cesta zatím stále bez problémů. Žádné kolony, omezení, nic. A po chvíli se blížíme k Vídni. Krátká zastávka několik kilometrů za, a jedeme dál po A2 směr Graz. Po několika dalších desítkách kilometrů stále bezproblémové cesty přichází na řadu první tankování. Všude už tma, na hodinách něco po půlnoci. Dlouho jsme se nezdrželi, a bloudíme dál. No jo, bloudíme, nájezd z5 na dálnici nebyl nejlépe označen a my sjeli mimo připojovací pruh do vesničky v údolí pod dálnicí. Pokus o souběžnou cestu s dálnicí se po chvíli minul účinkem, a nám nezbylo než se pokusit vrátit na chybné odbočení a pokusit se najet z druhé strany. Povedlo se. Jedeme dál. Stále dál, až k Italské hranici, a městečku Tarvisio. Tady sjíždíme z dálnice a každým kilometrem jsme blíže hraničnímu přechodu Strmec na Predelu. Vjíždíme do Slovinska. Úzkými serpentinami již po místních okreskách míříme směrem k městu Bovec a dál až do kempu pod Tolmin. Přijíždíme něco po 2 hodině ranní, honem rozbalujeme vedle auta stan a uleháme. Přece jen z více jak 6 hodinové cesty a 650km jsme celí rozlámaní a znavení.

Main: EPISODE ONE Slovinsko 2k11 / Den 1.

Ráno se budíme do oblačného dne, a rozhodnutí je jasné, jedeme dál. K moři. Rychlá očista u řeky Soči, dotankování potřebného množství paliva a nezadržitelně pokračujeme dál na jih. Krátká zastávka cesto v městečku Kanal, procházka krásnými uličkami a zastávka na skokanském mostě. No solidní výška. Také se tu proto pořádá světový pohár v high-diving. No výška 23m mluví za vše. A pro ty méně odvážné jsou tu tradiční skoky z mostu o výšce 17m. :)

Pokračujeme dál, stále po proudu řeky Soči, až do většího města Nová Gorica. Tady jsou již k vidění různorodá panelová sídliště a supermarkety, čehož využíváme a přikupujeme zásoby. Stále se držíme ve Slovinsku, i když hranice prochází přímo městem. Projíždíme vesničku Miren a následující Opatje Selo, ve které se snažíme podle mapy najít tu správnou cestu přes hranici. A ač v mapě značeno jako běžná cesta, ve skutečnosti jen příjezdová cesta někomu do garáže. Vracíme se proto kousek zpátky, kde byl hraniční přechod uveden i na dopravním značení a nakonec přejíždíme do Itálie.

Zajíždíme až k okraji města Monfalkone, kde se připojujeme na cestu lemující pobřeží. A teď už jen najít to správné místo na koupání. Moře na dohled a přístup žádný. Jen samý útes, skála a by několik desítek metrů nad mořem. První odbočka, prudké klesání, jsme blíž a blíž. Parkujeme mezi ostatní auta, a vydáváme se k moři. Mají to tu krásné, spousta vilek a soukromých apartmánů. Volíme schody mezi apartmány a sestupujeme k moři. Schody končí a před námi jen terasa se zamčenou bránou vedoucí dál k pláži. Smůla, musíme zpátky nahoru a hledat dál. Cože? V takovém horku, my se snad neokoupeme :) Soukromý pozemek vstup zakázán. Tudy taky ne. Nakonec nalézáme úzkou uličku a ta nás dovádí až k rybí restauraci a tomu hlavnímu, moři. :)

Kamenitá pláž, spíše přístavní molo od jednotlivých apartmánů, no nevadí, místečko jsme si našli a od místních odkoukali i tu nejlepší přístupovou cestu do vody. Modrá slaná voda, občas nějaká větší vlnka. Dočkali jsme se. Po stovkách ujetých kilometrů jsme u moře. Opalujeme se, plaveme, sbíráme mušličky.

Nejde to jinak, musíme zpět. Stejná cesta stejná města, a vesničky. Jen Itálii opouštíme jiným hraničním přechodem. A hele Carabinieri. No je vidět, že se kluci na hranicích nudí, a strohým mávnutím se nás snaží zastavit. No nakonec po několika metrech zastavujeme. Naštěstí si vyžádali jen doklady a vše se obešlo bez dalších komplikací. No těžko říct, jak by se zachovali, kdybychom pokračovali dál, a to jejich mávnutí považovali za odhánění much. :)

Přijíždíme z druhé strany do města Nova Gorica, no teda vlastně Gorizia, jsme ještě stále v italské části. :)

Konec dne se pomalým tempem naplňuje, přesto ještě stíháme první letecký den. Jak se nakonec ukázalo, byl také poslední. Vyjíždíme na startovací místo. Letec rozbaluje padák, jeden dva kroky, neboli hop, hop a letí. Je to pták, je to letadlo, ne je to Superman. :) Sjíždíme dolů na domluvené místo, úspěšné přistání, vše zabaleno, a nejvyšší čas vydat se někam, kde by se dalo zakousnout něco dobrého k jídlu. Zajíždíme k restauraci, kde jsme si dali výbornou pizzu, a kterou nelze než doporučit. A jak ji najdete? No na účtence stojí: GOSTINSTVO GRAD Ozeljan 93, 5261 ŠEMPAS. Tak úspěšné hledání a dobrou chuť.

Večer se nachýlil a nezbývá než najít vhodné místo na přenocování. Prázdné modelářské letiště za vesnicí je nám tentokrát útočištěm. Ale nebyla to klidná noc. A jak se později jednu z dalších nocí ukázalo, tak oprávněně. Protentokrát to jediné auto co přijelo, byli naštěstí Slováci, taktéž se stejnými úmysly, přenocovat.

Main: EPISODE ONE Slovinsko 2k11 / Den 2.

Ranní probuzení, rychlá snídaně a ještě rychlejší balení. Žene se bouřka. Usedáme do auta a vyrážíme dál, ač už jen blíž k domovu. Bouřce, dešti jsme úspěšně ujeli a další neplánovanou zastávkou bylo menší městečko Kobarid. Uchvátil nás vlastně jen kamenný most a modrá řeka Soča. Ale proč ne, scenérie to vážně úchvatné, a docela se hodilo i doplnění zásob v místním supermarketu.

Vše zabaleno a vyrážíme, po zpevněné cestě až do nedalekého kempu. Tady po krátké obhlídce místní recepce objevujeme ceduli s nákresem okolních turistických tras. Nacházíme první turistické značení a zanedlouho traverzujeme nad údolím řeky po vysutém lanovém mostě. Jak se v následujících dnech ukázalo, nebyl jediný a v podstatě jsou tyto lanové mosty jedinou možností jak se dostat na protější břeh.

A kam, že to vlastně míříme? Na ceduli stálo: „Slap Kozjak“ neboli vodopád Kozjak. Cesta ubíhala rychle, chvíli proti proudu řeky, chvíli lesem a zanedlouho již s tušením, že se blížíme i proti proudu vydatného potůčku. Jedna dvě lávky a přemostění a již šplháme do přírodních schodů, které se postupně mění v dále pokračující dřevěnou plošinu zavěšenou do skály s řetězy, která vede až k jednosměrné vyhlídce do skal k vodopádu.

Jsme tam, konečná, dál už to nevede, ale stálo to za to překonat pár komplikací s kluzkostí, možná strachem a závratí. Průzračné skalní jezírko a vysoký vodopád Kozjak. Slunce prostupující škvírou ve skále, stříkající a padající voda, prostě úžasná scenérie, která se vidí málokde. Ve spěchu pořizujeme několik momentek a vracíme se zpátky. Sice jsme cestou moc lidí nepotkávali, ale tady na malé plošině nad vodou opravdu platí něco, jako že i 3 už jsou dav.

Cestou zpátky stezky prochází přímo pozůstatky válečných zákopů a opevnění, která jsou některá opravená a předělaná na útulny, sloužící jako úkryt před nepřízní počasí. Nám zatím počasí vychází a tak nevyužíváme možností, vracíme se k autu a vyrážíme dál.

Nejedeme dlouho a další zastávka, a abychom nevyšli ze cviku, tak další „slap“, tentokrát Slap Boka. A ne tak ledajaký. Na naše poměry obrovský, 106m vysoký vodopád. Teď už jen najít tu správnou cestu blíže k samotnému vodopádu, přestože jeho mohutnost je vidět i z dálky. První pokus proti proudu po velkých kamenech se stává neúspěšným a tak se napojujeme na vyšlapanou pěšinu s něčím podobným turistickému značení.

S naším značením je to sice nesrovnatelné, kilometrovníky a rozcestníky jsme skoro nepotkali, přestože by byli třeba, ale nějakým záhadným způsobem jsme se vyškrábali až na protější útes vodopádu Boka. Nebyli jsme nejblíž, ale byla to asi jediná volně dostupná vyhlídka na celou jeho krásu. Pro ještě bližší podívání by již bylo třeba minimálně znalosti prostředí, a nějaké to lano s horolezeckými zkušenostmi. Ale pak by člověk mohl stát i na vrcholku vodopádu :)

Čas se pomalinku naplnil, výstup byl náročný a celkem velká vzdálenost zpět k autu ještě před námi. A co víc opět se začíná zhoršovat počasí. Sestupujeme proto dolů a za pomocí několika hodně příkrých zkratek a za občasného prolézání keři, kopřivami a kdoví čím se ocitáme u cizího domu na zahradě. Nenápadně procházíme kolem a po příjezdové cestě opouštíme soukromý pozemek v místě, kde se napojuje na hlavní cestu. K autu již jen kousek a hlavně po pořádné cestě, takže nakonec vše dobře dopadlo a neztratili jsme se.

Dnešní den je u konce, a tak někteří rozbalujeme stan v kempu a po náročném dni si dopřáváme teplé jídlo uklohněné na plynovém vařiči spolu s pohodlím teplé sprchy. A kde končí ostatní? Těžko říct, pro nás neznámo kde.

My jsme pro tentokrát měli klidnou noc v kempu :)

Main: EPISODE ONE Slovinsko 2k11 / Den 3.

Třetí den, a jak se ukázalo opravu kritický :( přestože nakonec vše relativně nějak dopadlo. Ale vezměme to pěkně od začátku. Po již zmiňované poklidné noci v kempu se přesouváme o kousek dál a u dalšího kempu parkujeme káru. Vytyčujeme cíl. Zmrzlinu ve vzdálené vesničce Šoča. Stezka by dle prvních informací z mapy měla celou cestu vést proti proudu řeky. Vyrážíme tedy, první metry a již sestupujeme k řece Soči, scenérie nádherné, průzračně modrá voda, skály kameny a písek. Nic se z předchozích dnů nezměnilo. Opět jeden lanový most střídá druhý a my již s noblesou balancujeme nad propastí :)

Ač proti proudu v korytu řeky, tak cesta celkem náročná, neustále nahoru a dolu, po skalách, kamenech a nezpevněném terénu. Po pár kilometrech raději volíme snazší způsob a to asfaltovou cestu vedoucí o kousek výš nad údolím řeky. Naše první, větší zastávka následuje po chvíli a to u dolní stanice lanové dráhy. Již pár desetiletí nepoužívané, ale dříve určitě funkční. Lana zmizely a zůstala jen dřevěná konstrukce s koly, napínáky a háky s přepravovaným materiálem. V té době nejspíš ještě nesloužila pro přepravu lidí jak je dnes běžné, ale pro svážení materiálu, převážně dřeva z těžko přístupných míst. Samotný vznik této lanové dráhy se datuje dle informační cedule k roku 1931, takže se jedná o značně historický kousek.

Není času nazbyt, vyrážíme dál. Pozvolně se zanořujeme dál do lesa a pastvin, i když v dáli je stále slyšet mohutný hukot řeky. Přicházíme k jednomu z dalších kempů, v této oblasti je jich opravdu „jako much“. Brodíme jedno přípojné rameno řeky a zahýbáme po asfaltové cestičce vpravo. Tady naše mapa končí. A cesty i hřebeny jsou si nesmírně podobné s kouskem mapy, který máme k dispozici. Jdeme dál. Možná to bylo chybou navigátora, možná jen špatnou mapou nebo jen strašnou podobností si místních hor, ale pro tentokrát se nám cesta stala cílem.

To sice trošku předbíhám, ale zmiňovanou vesničku Soča jsme nenašli. Ušli jsme ještě několik kilometrů, ale došli jsme jen k několika domečkům, v údolí mezi hřebeny. Nejspíš to byla víska Lepena, kde naše putování skončilo. Čas neúprosně plynul, a proto nám nezbylo než se otočit a vydat se zpátky ve svých stopách. Nezbytně nutné tekutiny :) jsme doplnili v hospůdce v již zmiňovaném kempu u soutoku. A pak nás již čekala jen tatáž cesta zpátky k autu. Louky, lanové mosty, koryto řeky, kameny a tak dále. K výchozímu místu jsme došli něco před sedmou hodinou večer.

Optimální čas zajet honem doplnit zásoby do obchodu v Bovci a vydat se hledat místečko k přenocování. No ani ne tak hledat, protože polovina z nás ho již znala z předešlé noci. Sjeli jsme z hlavní cesty na písčitou cestičku nejspíš vyježděnou rybáři a zajeli dostatečně hluboko do listnatého lesíku. Cesta končila dostatečně velkým pláckem a dál již jen pěšinka k řece Soči.

Po únavném dni přišla koupel vhod a tak jsme překonali zábrany a před večeří se skočili opláchnout do ledové jen několika málo stupňové řeky. Stálo to, ale za to, i když to nebylo na žádné dlouhé cachtání.

Pak už následovala jen večeře a s vidinou odpočinku zalehnutí do spacáku. Veškerý klid a odpočinek narušilo něco, co jsme tak nějak čekali, že může přijít, ale doufali, že nepřijde. Dle papíru, který jsme obdrželi to bylo 17.7.2011 v 2hodiny a 10minut, takže vlastně již následujícího dne. :)

Ve dvě ráno nás vzbudil hluk přijíždějícího auta spolu s rozsvícenými světly. A nebyl to nikdo jiný než místní POLICIJA. S konstatováním, že tady nesmíme nocovat, nám nezbývalo než se zabalit, zaplatit dohromady 41,73€ jako pokutu a najít místo, kde přečkáme po zbytek noci.

Ve dvě ráno nás probudili z toho nejlepšího spánku, nebyli ani tak nepříjemní, ale člověka to přece jen rozhodí, obzvlášť když je rozespalý, a ač se snaží vysvětlit, že to nebylo úmyslné a snaží se smlouvat, nemělo to cenu. Spíš to má opačný účinek, a kdyby chtěli, mohli jsme dostat 83,46€ každý bez výjimky. Tím, jak jsme později vyčetli, že jsme zaplatili na místě, byla celková částka ponížena na polovinu, což asi nějak vychází z jejich zákonů. V celkovém shrnutí nás to vyšlo jako noc v kempu se vším tím pohodlím co kemp přináší, ale konečné zvážení nechám na každém z vás.

A tím to celé neskončilo, museli jsme někde strávit zbytek noci, nakonec to byla noc v autě před zavřenou kavárnou na parkovišti u silnice, uprostřed civilizace. Každé auto jedoucí kolem nás budilo, už to nebyla klidná noc.

I přes značné kouskování noci jsme se tak nějak vyspali. Nebylo to nic extra, ale dalo se to přežít. No prostě zážitek na celý život. :)

A jak to celé probíhalo minutu po minutě, se může dozvědět zde: SLOVINSKO 2k11 a SLOVINSKO 2k12

TO BE CONTINUED... TO BE FREE :)

Links:

Odkaz1 Odkaz2

Photo: