TO BE FREE - Obří skály

Obří skály jsou zdaleka viditelnou dominantou, která nejen vítá, ale také se loučí s návštěvníky Jeseníků, kteří přijíždějí a zase odjíždějí vlakem. Tyčí se nad Vražedným potokem, nedaleko Ramzové a vrcholu Šerák. Jedná o skalní hradbu ze staurolitického svoru, vysokou 10-16 m, s typickými znaky zvětrávání svoru (žlábky, pokličky, skalní okno). Poskytuje výhled do údolí Bělé, za dobrého počasí až k Rychlebským horám.

Šerák je nejsevernější hlavní tisícovka Hrubého Jeseníku. Vrchol budován ortorulou a svahy svorem. Pod vrcholem stojí od roku 1888 horská Jiřího chata (1 330 m n. m.) s meteorologickou stanicí (roční úhrn srážek okolo 1 150 mm). Chatu zbudoval německý turistický spolek a nazval ji podle vratislavského biskupa Jiřího Koppa. V roce 1896 vyhořela, o rok později opravena, roku 1926 rozšířena. Po západním hřebeni vede na Šerák od roku 1981 sedačková lanovka z Ramzové (končí ve výšce 1 325 m n. m.).

Na vrcholu hory Keprník (1424 m.n.m.) se nachází svorové skály, z nichž je kruhový rozhled do dalekého okolí. Za dobré viditelnosti lze spatřit i Krkonoše se Sněžkou. Od počátku století je oblast okolo Keprníku přírodní rezervací. Je tvořena pralesem na rašelinném podkladu s loukami, tůněmi a rašelinnou květenou. Vrcholový porost tvoří především rašeliníky a mechy.

Podle pověsti objevil Vřesovou studánku (1313 m.n.m.) lovec, který v těchto místech pronásledoval zraněného jelena. Jelen, když se napil vody ze studánky se uzdravil a zmizel lovci z očí. Později prý se sám lovec vyléčil z těžké nemoci pomocí vody z pramene Vřesové studánky. Jako projev díků zde pak na sloup zavěsil obraz a Vřesová studánka se stala poutním místem. V roce 1850 byla místo dřevěné kapličky vystavěna kamenná kaple, na jejíž stavbu bylo použito kamene z říčky Desné. I když stěny byly až 130 cm silné, tvořily se v nich trhliny, a tak byla kaple v roce 1927 přestavěna na kostelík.

Hora Vozka (1317 m.n.m.) s výraznými výhledovými skalisky ze staurolitických svorů na vrcholu. Tvary a tajemnost těchto útvarů vedly ke vzniku mnoha pověstí. Nejznámější hovoří o tom, že zde zkameněl vozka s povozem za trest, když v období hladomoru podkládal pod kola vozu bochníky chleba. Vrchol hory je součástí přírodní rezervace. Ze skal je kruhový výhled na Branensko, Staroměstsko, Králický Sněžník a hlavní hřeben Hrubého Jeseníku.

Main:

Předpověď počasí nebyla moc příznivá, ale hlavní srážky měly být za námi, a proto jsme se rozhodli jet. Zrádci zradili, jak už je to takřka běžné, a tak jsme jeli sami. A jestli jsme udělali dobře? Udělali, stálo to za to.

Počasí se po příjezdu umoudřilo, a my vyrazili od vlakové stanice Ramzová vzhůru k lanovce na Šerák. Před budovou lanovky je první rozcestí posílající nás směrem k Obřím skalám po zelené do leva. Pozvolné stoupání po krásné pevné lesní cestě, s následným klesáním k malé přehradě na Vražedném potoce. Přepad přehrady tvořil veliký, uměle vybudovaný vodopád.

K Obřím skalám nám zbývalo 2.5 km, ale největší stoupání nás teprve čekalo. Cestu nám zpříjemňoval hučící potůček s mnohačetnou kaskádou vodopádků a dalších vodních útvarů. V dáli už byly vidět první skalní útvary a cesta strmě stoupala. Od přístřešku umožňujícího se skovat před nepřízní počasí to už bylo jen půl kilometru. Pomalým tempem v prudkém stoupání jsme došli k Obřím skalám.

Výhled nám komplikovaly mraky, ale i přes to se na nepřízeň počasí nedalo stěžovat. Bylo chladno, občas káplo pár kapek deště, ale nic co by člověka mohlo v horách zaskočit. Chvilka odpočinku a stoupali jsme dál na Šerák. Asi v půli dalšího úseku nás čekalo milé překvapení, a to setkání se s učitelem ZAV, který se vydal na túru opačným směrem. Prohodili jsme pár slov a pokračovali dál.

Mlha, les, a Chata Jiřího na Šeráku stále nikde. Až najednou se před námi objevila budova s malou meteorologickou stanicí ( přístup na ni je online :) ). Neodolali jsme možnosti dát si horký čaj, který k takovýmto toulkám v horách prostě patří. A jsme zase u počasí. Z ničeho nic začaly padat velké bílé vločky, a první náznak sněhu byl tu. Jen na lyže to ještě nebylo :( Po chvíli sněžení ustalo a my dál po krátkém klesání stoupali k vrcholu Keprník. Běžně je odsud asi krásný rozhled do všech stran, což symbolizoval kámen se směry nejznámějších míst. Smrk, tam jsme také stáli a koukali v dál, a dnes se z dáli koukáme na něj :) Z Keprníku cesta pokračovala klesáním k rozcestí Trojmezí, odkud se cesta dělila k Vozce a nebo k Vřesové studánce. Tentokrát jsme zvolili špatně a zbytečně jsme si zašli. K Vřesové studánce jsme stejně nedošli a jen se vydali na Vozku oklikou. Cesta to byla sice pěkná, jen nám nezbýval i přes celkem slušné tempo čas na další okruh okolo Vřesové studánky. Raději jsme to zavčas vzdali, a u rozcestí Sedlo pod Vřesovou studánkou odbočili zpátky směr Branná.

K Vozce jsme přišli z druhé strany, ale stoupání jsme se stejně nevyhnuli. Cestou prostupovalo sluníčko skrz mraky, a my tímto zažili všechny rozmary počasí jaké příroda nabízí :) Pár fotek z vrcholu skalnatého útvaru Vozka a nyní už rychlým tempem dolů, protože čas byl neúprosně proti nám. Jo ještě jsme cestou zanechali někomu vzkaz ve vrcholové knížce, že :) Cesta dolů byla rychlá, chvíli potokem, chvíli po lesní cestě a jinak po pěšinkách, několik desítek metrů za dvojicí, se kterou jsme se potkávali celou cestu už od Ramzové.

Jen závěr patří mistrům. A také to tak dopadlo. Poslední úsek vedl buď rovnou přímo dolů, a nebo ještě dál po naučné stezce, která končila v Branné. My se rozhodli pro přímou cestu. Měla jen jediný háček, no spíš dva. Byla hůře značená, ale zase nebylo moc kam uhnout a značení se dalo najít, a pak vedla přes pastvinu plnou krav. A jak už to tak bývá, cesta vedla přímo tam kde se pásly. Takže v jednu chvíli jsme měli po levé ruce plot a po pravé asi dva, tři metry několik pasoucích se krav. A jak na potvoru foťák hlásí: paměťová karta plná, a na výměnu fakt nebyl čas :) Zvládli jsme to a zbýval poslední úsek lesem, který nás zavedl přímo k nádraží, kde cesta končila.

Byla plná nových zážitků a zkušeností, ve všech rozmarech počasí, a sic nedokončená přesně podle plánu, tak i tak stala za to. Jedno je jisté, určitě jsme ji nešli naposledy. Jednou ji určitě zvládneme i s Vřesovou studánkou, a ve větším počtu. A třeba se sem již brzy vrátíme, a projdeme si ji zahalenou v bílé peřině :)

PS: Někdo chtěl vědět jak vypadá trasa do Branné po zelené turistické značce: Dá se to, jde se lesem vesměs po lesních cestičkách, kousek potůčkem, a kousek po zpevněné cestě. No a poslední úsek je už zmíněná pastvina. A jaká je cesta kolem pastviny po naučné stezce, to se dozvíme třeba příště :)

Outro:

Léto pomalu na sklonku svého období, a tak je nejvyšší čas ještě něco podniknout. A co nás teda čeká… Výchozí bod je vlaková stanice Ramzová. Spojení je bezproblémové a vlaky sem jezdí celkem často, takže když se v brzkých ranních hodinách vyjede, budeme zde i v rozumném čase :)

Z Ramzové se vydáme po zelené turistické značce vzhůru směrem k Obřím skalám. Cestou půjdeme proti proudu Vražedného potoka a také si užijeme "vražedné" stoupání. Od rozcestí Pod Obřími skalami je to už jen co by kamenem dohodil k Obřím skalám, kde strávíme nějakou tu chvíli kocháním se překrásnými výhledy. Od Obřích skal dále po modré směr Šerák a Chata Jiřího, kde určitě neodoláme teplému čaji a možnosti občerstvit se.

Kousek dál za Chatou Jiřího se napojíme na červené turistické značení, které je zároveň i naučnou stezkou "S Koprníčkem na výlet Keprnickými horami ". Ta nás provede přes Keprník, kde nás čeká úchvatný rozhled do celého okolí. U rozcestí Trojmezí tentokrát neodbočíme směr Vozka jak bývá většinou zvykem, ale budeme pokračovat dál po červené směr Sedlo pod Vřesovkou a dojdeme až k rozcestí Vřesová studánka. Pověstmi opředené a nově zrekonstruované poutní místo :) tak proč se tu u pramene chvíli nezdržet. A jelikož jsme Vozku vynechali tak teď se k ní obchůzkou přes skalní útvar Kamenné okno, po žluté a následně zelené turistické značce vrátíme.

A pak už následuje jen dál cesta a klesání po zelené turistické značce po proudu potůčku Hučava. Těsně nad Brannou jakožto cílovou stanicí, u rozcestí Alojzovské louky, odbočíme na naučnou stezku Pasák, která nás místním okolím dovede až k železniční stanici Branná, která je konečný bod naší trasy. A pak už stačí počkat na nejbližší projíždějící vlak a plni nových zážitků s 26km v nohách vyrazit k domovu :)

Location:

Intro:

Main:

Outro:

Profile:

Photo: