TO BE FREE - Černava - Keprník

Šerák je nejsevernější hlavní tisícovka Hrubého Jeseníku. Vrchol budován ortorulou a svahy svorem. Pod vrcholem stojí od roku 1888 horská Jiřího chata (1 330 m n. m.) s meteorologickou stanicí (roční úhrn srážek okolo 1 150 mm). Chatu zbudoval německý turistický spolek a nazval ji podle vratislavského biskupa Jiřího Koppa. V roce 1896 vyhořela, o rok později opravena, roku 1926 rozšířena. Po západním hřebeni vede na Šerák od roku 1981 sedačková lanovka z Ramzové (končí ve výšce 1 325 m n. m.).

Na vrcholu hory Keprník (1424 m.n.m.) se nachází svorové skály, z nichž je kruhový rozhled do dalekého okolí. Za dobré viditelnosti lze spatřit i Krkonoše se Sněžkou. Od počátku století je oblast okolo Keprníku přírodní rezervací. Je tvořena pralesem na rašelinném podkladu s loukami, tůněmi a rašelinnou květenou. Vrcholový porost tvoří především rašeliníky a mechy.

Hora Vozka (1317 m.n.m.) s výraznými výhledovými skalisky ze staurolitických svorů na vrcholu. Tvary a tajemnost těchto útvarů vedly ke vzniku mnoha pověstí. Nejznámější hovoří o tom, že zde zkameněl vozka s povozem za trest, když v období hladomoru podkládal pod kola vozu bochníky chleba. Vrchol hory je součástí přírodní rezervace. Ze skal je kruhový výhled na Branensko, Staroměstsko, Králický Sněžník a hlavní hřeben Hrubého Jeseníku.

Main:

Z jara se stal podzim, a my využili rychlé nabídky, ještě slušného počasí a vyrazili jsme. Slunečná sobota na konci léta již s chladnými rány a stejně chladným vánkem který takřka celou cestu pofukoval.

Již tradičně jsme dojeli na Ramzovou, odkud jsme se tentokrát vydali cestou přímo pod lanovkou. Není to přímá cesta, vede tak nějak napříč sjezdovkou, takže stoupání je přijatelné a nečiní sebemenší problémy. Zpevněná cesta nás dovedla až k horní stanici dvou sedačkové lanovky, k rozcestí Čerňava. Odtud už cesta dál pokračuje více po úbočí kopce a lanovka na Šerák se ztrácí v lese. Pevná, hodně kamenitá, svým stylem dlážděná cesta, také dříve sloužila pro povoz s koňmi který zásoboval Chatu Jiřího na Šeráku. Cesta nás vyvedla asi půl km od chaty, ale kdo by pokračoval rovnou dál a odolal dobrému občerstvení. Takže následující přestávka byla více než jasná. ( už jsem přišel na to proč poslední úsek cesty vždy tak spěcháme, abychom stihli vlak, tolik dobrot tam mají, a než člověk vše ochutná tak uplyne spousta času, který pak musíme dohánět :) )

Počasí se opravdu vyvedlo, a nezačalo nám na další cestu sněžit jako minule. Jen sluníčko, sem tam mráček, a v horách typický chladný vítr. Takže tentokrát po následujícím výstupu na Keprník jsme se mohli kochat výhledy po okolí i na vzdálený Praděd. Sestup k rozcestí Trojmezí a k Vozce už to bylo jen kilometr a půl pozvolného stoupání. Vozka, skály, chvilka odpočinku a před námi 9 km klesání do Branné.

Úzkou cestičkou mezi stromy, až k rozcestí Nad Hašovou, kde je poslední možnost se rozhodnout kterou cestou dolů se vydat. A jelikož po zelené jsme to už znali, věděli jsme o její větší náročnosti při průchodu přes pastvinu pasoucích se krav, zvolili jsme cestu po žluté. První úsek hodně kamenitá nezpevněná cesta až k rozcestí Volská louka, kde na zbloudilé turisty čekají dva přístřešky s lavičkami, a následující druhý úsek pevné polní cesty místy přecházející v cestu asfaltovou. V této části už toho nebylo moc k vidění a taky tempo bylo vražedné :), no ne tak moc, ale šli jsme dost rychle. Ale co bylo hlavní, došli jsme, vlak jsme s přehledem stihli, a unaveni jsme se vydali k domovům.

Oproti původním plánům jet lanovkou a v zimě se to trochu lišilo, ale dle výstrahy na Chatě Jiřího, pokud jsem to správně pochopil, může být cesta Šerák – Keprník pro pěší uzavřena. Ale třeba to jednou zkusíme :).

Krom cesty lanovkou jsme zkusili obě dvě cesty výstupu na Šerák, a tohle byla určitě ta snazší, méně náročná. A co se týče sestupu do Branné rovněž, možná méně záživná, ale také pozvolnější.

A jestli se ptáte co teď?, jestli už se na Šerák, Keprník a vozku nevrátíme, tak klidně mohu říct, že určitě vrátíme, a třeba půjdeme znovu ve svých stopách, a nebo tentokrát místo cíle zvolíme Červenohorské sedlo a konečně navštívíme již jednou zmiňovanou Vřesovou studánku.

Ale to vše až někdy příště děti, teď už je nejvyšší čas zalézt do svých postýlek a spát. Dobrou noc.

Outro:

Zima se pozvolna loučí, sněhu ubývá, a nezbývá než se vydat výš a výš za posledními zbytky sněhové nadílky. Tak co vy na to? Nevyrazíme se podívat jak se příroda probouzí s příchodem jara a zároveň se rozloučit s paní Zimou. Já jsem pro :)

Buď bude hodně sněhu a nebo pro změnu ještě více bláta, a tak si část cesty zpříjemníme svezením se lanovkou. Na Ramzovou jako výchozí bod samozřejmě vlakem, kousek po svých ke stanici lanovky a další část, ale jen na Černavu lanovkou. Pěkně nám bude první kopec ubývat, a dál už pěkně po vlastních směr Šerák rozcestí. A možná bude i chvíle čas zaskočit na Chatu Jiřího na Šeráku na teplý čaj. Ale už dost hýčkání po zimě :) Pěkně svižným tempem nahoru a dolů směrem ke Keprníku. Naučnou stezkou dojdeme až k rozcestí Trojmezí, kde se napojíme na žluté turistické značení směřující k rozcestí u vrcholu Vozka. Krátká zacházka až k vrcholu a vše hlavní a významné je za námi. Dál budeme pokračovat po žlutém značení, jednak, protože po zeleném už jsme šli :) a jednak taky protože v takovémto počasí by měla být trasa po žluté lépe schůdná. Dojdeme až do údolí říčky Branná, kde její proud nás dovede až ke stejnojmennému nádraží, kde je, jak už to tak bývá, cíl naší cesty.

Jen vybrat vhodné počasí, nepodcenit přípravu :) , bude mokro a všelijak, a jak praví jedno moudro „ Není špatného počasí, jen špatně připravených turistů!“ Takže čekejme všelicos :) A co na oplátku? Mohu slíbit jen jediné, spoustu nezapomenutelných zážitků. :)

Trace:

Ramzová, žst. – Ramzová, lanovka – Nad Dobrou vodou – Černava, lanovka – Šerák, rozc. – Pod Keprníkem – Keprník – Trojmezí – U Vozky – Vozka, skály – Nad Hášovou chatou – Volská louka – Žleb – Banjaluka – Branná, most u žst.

Location:

Intro:

Main:

Outro:

Trace:

Profile:

Photo: