Bílá Opava je část jihovýchodního svahu Pradědu s pramenným tokem Bílé Opavy, romantickým, hluboce zařízlým skalnatým kaňonem s vodopády a unikátními porosty rozvolněných horských smrčin. Území bylo pro své pozoruhodnosti vyhlášeno za přírodní rezervaci, jež zaujímá 220 ha. Podél horního toku říčky vede naučná stezka, přístupná z Karlovy Studánky nebo v opačném směru od chaty Barborky.
Velká kotlina (též Velký kotel) je karovitý uzávěr údolí Moravice na jihovýchodním svahu Vysoké hole. Skalnatý kar byl modelován horským ledovcem v ledových dobách čtvrtohor, na dně je dosud pozůstatek morény. Velká kotlina je téměř bezlesá, v zimě se v ní udržují spousty sněhu (vydrží zde do června až do počátku července), často se zde vyskytují laviny. Vlivem dalších přírodních sil zde vznikla pestrá mozaika rozmanitých stanovišť, na kterých se vyvinulo a udrželo nebývalé množství rostlinných i živočišných druhů. Velká kotlina patří nejen k druhově nejbohatším lokalitám ČR, ale i střední Evropy. Úbočím Velké kotliny vede naučná stezka.
Vstávat, budíček. Zdar, kde jste. To někam zaparkuj za chvíli jede bus na Hvězdu. :) Tak nějak to jednoho rána začalo. Po pár hodinách spánku se ráno rychle sbalit a vyrazit.
Z Malé Morávky autobusem přímo na Hvězdu, z Hvězdy do Karlovy Studánky kousek po cestě a od rozcestí K.S. – Hubert vyrazit vzhůru. Vydali jsme se po žluté turistické značce směr vodopády a naučná stezka Bílá Opava.
Po kamenech, po lávkách, přelézt a podlézt. Tak nějak vypadala cesta náročnou turistickou stezkou. A co že vlastně bylo k vidění? Krásná příroda, vodopády a další zajímavé úkazy. Závěrečný výstup po dřevěných schodech a část cesty po naučné stezce Bílá Opava byla za námi. U rozcestí Pod Ovčárnou jsme se vydali po modrém turistickém značení směrem k chatě Barborka. Byla zima, mlha a vlezlé počasí, proto jsme neodolali chvilce ohřátí a zasycení se teplou česnečkou ( nebyla nic extra ale v takové zimě cokoli teplého přijde vhod :) ) .
Další cíl? Přece Praděd. Asfaltová cesta kterou nejde minout, mlha, cíl v nedohlednu, ale šli jsme ( přestože někteří vzdorovali :) ). Byli jsme blíž a blíž, ale rozhlednu jsme stále neviděli. I když stál člověk pod ní tak sotva dohlédl nahoru. Jo hold na horách, si dělá počasí co se mu zlíbí. Občerstvení uvnitř plné lidí hledajících aspoň trochu závětří. Nezbývalo než vystát frontu k okénku ( nevím jestli to bylo tím vysílením, tím počasím nebo tou nadmořskou výškou, či co to ovlivnilo, ale ten párek v rohlíku byl fakt výborný :) ).
Odpočinout si a pokračovat dále. Tentokrát místo nahoru pěkně dolů, k Ovčárně. U Ovčárny nastal problém. Domů busem, a nebo po modré dál pěšky… ? ( a co teď? Někdo busem, někdo pěšky, zas je blbé se rozdělit. Nevhodné boty? Jde se po modré.). Modrá turistická značka stoupá nahoru k Petrovým kamenům a dál pokračuje k Velkému kotli. Cestou nahoru se člověk i v takové zimě solidně zahřál a cesta po vrstevnici už byla jen procházka. Jelikož jde o naučnou stezku není o zajímavá místa nouze. Krásné vyhlídky a když se ještě k tomu začne umoudřovat počasí, co víc si jen přát… ( snad už jen víc času aby se člověk stihl vrátit na Praděd a prohlédnout si ho bez mlhy za krásného počasí :) ).
S postupem času člověk opouští vrcholky hor a pozvolna sestupuje do údolí a lesních cest. Modrá turistická značka nás dovede až do Karlova pod Pradědem, kde naše cesta začala a také končí. V nohách zhruba 20kilometrů a náročný den za námi.
Přesto to stálo za to... :)